Historie zubních implantátů: Od starověku po moderní dentální technologie

Co je zubní implantát, umělá náhrada kořene zubu, která se operativně zasazuje do čelisti a slouží jako podpora pro korunku nebo most. Also known as dentální implantát, it je jediný způsob, jak obnovit ztracený zub tak, aby fungoval jako přirozený, nepřenášel zátěž na sousední zuby a zabraňoval ztrátě kosti.

Historie zubních implantátů sahá daleko do minulosti — dříve než se začaly používat kovy, lidé používali kosti, korálky nebo dokonce zuby jiných lidí. V starém Egyptě a Etruskách našli archeologové kostry s implantáty z kostí nebo slonoviny, které byly zasazeny do čelisti, aby zůstal úsměv celý. Ale až v 20. století se objevila pravá revoluce: švédský ortoped Per-Ingvar Brånemark objevil, že titan se může s kostí spojit tak pevně, že se jí neodpojí. Tento jev, který se dnes nazývá osteointegrace, biologické spojení kovového implantátu s kostí čelisti, které umožňuje trvalou stabilitu, se stal základem všech moderních implantátů. Od té doby se technologie neustále vylepšuje — dnes se implantáty vyrábějí z čistého titanu nebo keramiky, mají mikroskopické povrchy, které podporují růst kosti, a lze je umístit i pomocí 3D tisku a robotické přesnosti.

Největší změny přišly v posledních dvaceti letech. Dříve se implantáty používaly jen u pacientů, kteří měli ztracené zuby celé čelisti. Dnes je možné nahradit jediný zub, tři zuby nebo celou řadu — a to bez nutnosti dotýkat se sousedních zubů. Kromě toho se vývoj zaměřuje i na rychlost: dnes lze implantát umístit během jedné návštěvy a někdy i okamžitě zatížit. Přitom se zlepšuje i bezpečnost — implantáty jsou dnes testovány na desítkách tisíc pacientů a jejich úspěšnost přesahuje 95 %.

Pokud jste někdy přemýšleli, jak se dostaly zubní náhrady k tomu, co dnes znáte, podívejte se na následující články. Najdete zde příběhy lidí, kteří se vrátili k normálnímu životu díky implantátům, vysvětlení, proč některé implantáty selhávají, a jak se vůbec rozhodnout mezi různými typy. Každý článek je napsaný pro běžného člověka — bez složitých výrazů, jen s jasnými odpovědmi na otázky, které vás opravdu zajímají.